Dejvické divadlo se během dvanácti let své existence stalo fenoménem na české divadelní scéně. Repertoár divadla klade důraz na práci s hercem a ctí jeho individualitu. Na programu se objevují především díla vycházející z tvorby světových dramatiků i prozaiků, ale také hry současných domácích autorů. V letech 1995 a 2002 bylo oceněno Nadací A. Radoka jako Divadlo roku.
Drama [sic] je prvotinou Kanaďanky Melissy James Gibsonové žijící v New Yorku. Neobvyklý název odkazuje na tvar, jenž se v novinách objevuje za zdánlivě nevěrohodnou, ale pravdivou zprávou - tak to je. Hrdiny komorní hry jsou tři obyvatelé stejného patra newyorského činžáku - neúspěšná literátka neustále si půjčující peníze, skladatel lunaparkové znělky a homosexuál, který touží prorazit jako licitátor na aukcích. Jako způsob existence si trojice zvolila jakousi virtuální hru, v níž žije své životy i vzájemné vztahy a kterou povyšuje nad realitu.
Břitký slovní humor doplňují vynikající kreace všech představitelů.
Ivan Trojan obdařil introvertního Thea zdrženlivým humorem, křehkostí s rysy směšnosti, ale také tajemstvím. Babeta Tatiany Vilhelmové se snaží být břitkou intelektuálkou, leč její výmluvnost ji zrazuje a z modré punčochy se derou prstíky se smutkem za nehty. A robustní, extrovertní Frank je díky Davidovi Novotnému i křehký a zranitelný; a když jeho prostoduchá gesta vyústí ve cviky z baletu, budí úsměv a zároveň dojímá, napsal B. Pražan v týdeníku Rozhlas. Dejvické divadlo uvedlo hru v české premiéře poprvé v únoru loňského roku.
![Dejvické divadlo: [sic]](img/dejvicke_divadlo.jpg)
