Počáteční období kapely
Nahoru po schodišti dolů band bylo v osmdesátých letech spojeno s českou novou vlnou. Zajímavým experimentem byla spolupráce s divadelním souborem Vrata Zdeňka Suchého, který při koncertech kapely vytvářel přímo na pódiu živé klipy. Po dvouleté pauze se v roce 1993 NPSDB dal znovu dohromady v nové sestavě, ve které funguje dodnes. Charakteristickým poznávacím znakem kapely byl od začátku akordeon, jehož melodie dávaly skladbám nezaměnitelnou podobu. Původní jednoduché melodie postavené na typickém rytmu ska vystřídala propracovanější aranžmá využívající celou šíři nástrojového obsazení. Hutný bigbítový základ se výborně doplňuje s melodickým klarinetem a saxofonem. Texty, z nichž většinu píše bubeník (a jinak také filmový a televizní herec)
Marek Brodský, svým hořkým, sarkastickým pohledem na svět kontrastují se svižnými hravými melodiemi. Loňské dvacáté výročí své existence kapela oslavila reedicí prvního alba obohacenou o původní demosnímky a vzpomínkovou knihou M. Brodského a O. Bezra
Celý to mám v mlze.
Jedenadvacetiletá Beata Bocek o sobě dala poprvé výrazněji vědět v loňském roce, kdy přes Zahradu písničkářů v Kuřimi postoupila do soutěže o Krtečky na náměšťské Zahradě. Skladby zpívané většinou v polštině doprovází hrou na kytaru. Její dravý projev má k holčičímu folku dost daleko. Spousta lidí říká, že hraju grunge a že bych měla mít za sebou rockovou kapelu, nechala se slyšet.
