Petr Spálený svou hudební kariéru začal už počátkem šedesátých let jako bubeník v rokenrolových a dixielandových seskupeních. V roce 1967 přijal nabídku Jiřího Štaidla na angažmá v hudebním divadle Apollo, kde zpíval po boku Karla Gotta či Yvonne Přenosilové. Po rozpadu divadla pokračuje Spálený v samostatném koncertování s doprovodnou kapelou Apollobeat. Brzy získává první zlatou desku a v roce 1971 obsazuje druhou příčku v anketě Zlatý slavík. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let spolu s manželkou Miluškou Voborníkovou vystupovali v představeních Miroslava Šimka a Jiřího Krampola v Divadle Jiřího Grossmanna. Objevil se i ve filmech
Trhák, Noc na Karlštejně či Pane, vy jste vdova.
Po téměř desetileté přestávce se na koncertní pódia vrátil v polovině devadesátých let. Jeho comebacku značně pomohla i role argentinského diktátora Peróna v pražském nastudování světoznámého muziálu Evita (1998). Vydává několik kompilací svých největších hitů a reedice starších nahrávek včetně legendárního alba Zvon šílencův z roku 1971. Nemohly na nich chybět evergreeny jako Plakalo bejby, Dítě štěstěny, Josefína nebo Dáma při těle.
Po mnoha letech přichází v roce 2001 i s novinkou - CD Na týhle planetě už zůstanu. K letošním šedesátinám si Petr Spálený nadělil reprezentativní dárek v podobě bilančního dvojalba Obyčejný muž - To nejlepší 1967-2004. Kromě opakovaně vydávaných hitů na něm najdeme i třináct písniček, které na CD dosud nevyšly.
