Pavel Šporcl patří k nejvýraznějším osobnostem současné mladé houslové generace. Hru na housle studoval nejprve v Praze, ale později pokračoval několik let ve Spojených státech. V roce 1992 se stal laureátem soutěže ARD v Mnichově, o rok později držitelem první ceny v Holland Music Session World Tour Competition a v roce 1997 laureátem Pražského jara. Spolupracuje s řadou domácích i zahraničních orchestrů a dirigentů, pravidelně vystupuje na nejvýznamnějších českých festivalech.
Nahrávka skladeb J. Suka a B. Martinů z roku 1998 byla vysoce hodnocena kritiky i v zahraničí. Album A Paganini (1999) představuje Pavla Šporcla v nejnáročnějších virtuózních skladbách pro sólové housle. Dvě odlišná pojetí Čtvera ročních dob srovnal na CD Vivaldi/Piazzolla (2000). Průlomem ve vydávání klasické hudby v České republice je žlutomodré supraphonské album z roku 2002, které kromě skladeb Smetany, Dvořáka, Janáčka a Martinů obsahuje i videoklip. Na nejnovějším CD z loňského roku jsou dva velké houslové romantické koncerty A. Dvořáka a P. I. Čajkovského nahrané v Rudolfinu s Českou filharmonií dirigovanou Jiřím Bělohlávkem a Vladimírem Ashkenazym. Za poslední dvě alba již Šporcl převzal dvě zlaté a jednu platinovou desku.
Třicetiletý houslista dokázal k vážné hudbě přitáhnout i nové, především mladé posluchače. Zásluhu na tom má image, které jsme zvyklí vídat spíše u rockových či popových hvězd. Od neotřelého koncertního oblékání - kožené kalhoty a pirátský šátek na hlavě - přes natáčení videoklipů až po fanklub a početné obdivovatelky.
