Básník, vzduchoplavec a výtvarník Ivo Vodseďálek (1931) začal v osmnácti letech psát tzv. trapnou poezii a vydávat ji v pouhých čtyřech exemplářích v soukromé strojopisné edici Půlnoc, kterou redigoval spolu s jemu blízkým Egonem Bondym. Na přelomu 40. a 50. let spolu vydali přes čtyřicet titulů, mimo jiné Bohumila Hrabala a Vladimíra Boudníka. Veřejně publikoval až po revoluci, v roce 1992 vyšla prakticky celá jeho básnická tvorba knižně v pětisvazkovém Díle a v loňském roce pak jeho prozaická díla z padesátých let pod názvem Dvě prosy - Kalvárie & Kompensace.
Na počátku 60. let se stal obnovitelem balónového létání a dosáhl kvalifikace pilot-instruktor. Po nástupu normalizace se však vzduchoplavectví dvacet let nemohl věnovat.
Souběžně s psanými texty vytvářel již od roku 1950 svá výtvarná díla. V polovině 60. let objevil metodu, kterou nazval thiapláž. Lepené prvky jsou po ploše posunuty, čímž je navozena představa pohybu. Vytváří rovněž koláže a proláže. Sám však svá díla označuje jako lepené obrazy a hry a označení koláž se brání. Podle kurátora výstav Jiřího Machalického se ve Vodseďálkově vývoji odrážejí znaky různých období. Nalezneme v něm reakci na bezvýchodnost a primitivní drzost a krutost padesátých let, na naději, touhu a otevřenost šedesátých let i na marasmus celé „normalizace". Samozřejmě se v něm zrcadlí i atmosféra dnešní rozporuplné doby, v níž se pozitivní hodnoty střetávají s negativními, v níž se nabytá svoboda prolíná s neschopností, jak s ní naložit.
Ivo Vodseďálek (b. 1931) was unknown to the Czech public for nearly forty years. During the communist regime, neither his literary works - especially poetry and novels - were published nor was his artwork exhibited. Although he himself hates to refer to his works as collages, in the 1960's he invented a new approach to these which makes his pictures very characteristic.
