Když Václav Koubek letos slavil své padesátiny, do Lucerna baru mu přišli svými písněmi popřát i Hana Hegerová, Radůza, Luboš Pospíšil a Jiří Suchý. Těžko najít přesvědčivější důkaz o pozici, kterou si na naší hudební scéně za těch téměř třicet let vystupování vydobyl. Když v roce 1993 vydal své druhé album Šaty šupáka, časopis Rock & Pop ho označil za desku roku. O tři roky později za Bezvětří dostal respektovanou cenu hudebních kritiků Žlutá ponorka.
A kritika nešetřila chválou ani v případě loňské novinky Každej pes, na které se jako hosté objevili také Pavel Fajt, skupina Traband a Filip Topol. Ten prý Koubka nazval českým Tomem Waitsem. On sám o svém charakteristickém projevu říká: Když zpívám o bolestech, tak nemůžu bejt čistej. Jsem takovej, jakej jsem - chraplavej, štiplavej, zakuckávám se, šumluju, neudržím rytmus, měním tóniny, mám tam přehmaty, nejsem reklama, ale v mých bolestivých písních je vždy zakódováno východisko.
Ale Koubek není jen samorostlý písničkář, který se svou harmonikou neúnavně obráží putyky a kluby. Jako režisér, herec, dramaturg a scenárista se podílel na divadelních poutích na pražském Střeleckém ostrově. Natočil několik krátkých autorských filmů a zahrál si v celovečerních filmech (Zvířata ve městě, Cesta pustým lesem, Čert ví proč). Vydal několik povídkových knih, zpěvník s vlastní tvorbou i album dětských písniček a povídání Já a můj táta. Pro školy, rodiny a výletníky organizuje pohádková divadelní představení v Červené Lhotě, pro sebe a spřízněné písničkáře nepřetržitý festival Hudební sklepy v místech po celé republice.
A modern legend of the Czech stage, the musician, storyteller and songwriter Václav Koubek composes verses that provide a wistful mixture of beautiful melancholia and intelligent humour. While accompanying himself on only an accordion, his performances are reminiscent of early 20th century Prague cabarets. Over the nearly thirty years of his career, Koubek has recorded six albums, mostly highly acclaimed by both his fans and musical critics.
