Francouzský dramatik a básník rumunského původu Eugene Ionesco (1909 - 1994) patří k nejvýraznějším představitelům tzv. absurdního dramatu. Podle něj byl svět plný fanatismu a utrpení, jakýsi gigantický stroj, který ničí člověka. Tragická a bezradná vize světa se promítá i do jeho her, které se stávají mementem proti osamění, ale i politické zvůli. Z titulů uváděných v našich divadlech jsou nejznámější Plešatá zpěvačka a Židle.
Syrové, drsné groteskní mystérium v duchu středověkého divadla Král umírá z roku 1962 oživuje rituální zápas krále se smrtí. Ionesco volí jeho osobu, aby reprezentoval člověka vůbec. Podle autora se smrt krále předvádí jako sled obřadů zároveň směšných i okázalých, protože tragických, ve skutečnosti jsou to fáze agónie nebo chcete-li fáze zříkání se: strach, přání přežít, smutek, nostalgie, vzpomínky a pak rezignace. Nakonec je zbaven všeho, teprve v tomto okamžiku umírá.
Pro pražské Divadlo v Řeznické hru na konci roku 2002 připravil divadelní, televizní a filmový režisér Viktor Polesný (Milenci a vrazi). Vynikající Jiří Bartoška v roli Bérengéra I. představuje mrzutého, svárlivého, nemocného a rezignovaného vladaře, který si až do poslední chvíle nepřipouští rozvrat a zmar, který zanechává těm, kteří ještě neopustili vlast. Královna Markéta (Vilma Cibulková) komentuje situace s ironickým odstupem pramenícím ve vědomí, že její král se zbláznil už ve chvíli, kdy ji opustil kvůli té mladší, Marii (Danica Jurčová). Autorem scénické hudby je skladatel Ondřej Soukup.
