Neklidný bluesman Martin Kraus začínal jako bubeník hanspaulské legendy Blues-berry počátkem 80. let. Po roztržce s jejím lídrem P. Introvičem si o pár let později zakládá vlastní truckapelu Krausberry. Hudební publicista J. Vlček je tehdy charakterizoval jako moderní bělošské blues s prvky tvrdého rocku s dominujícím shoutingem M. Krause. Důležitou složkou jejich tvorby jsou humorné a ironické texty. Kromě Krause se na tvorbě kapely podíleli i další muzikanti z okruhu hanspaulských hospod, například Ivan Hlas a Zdeněk Vřešťál (Nerez). Nicméně Kraus sám se později s Hanspaulkou rozloučil a přihlásil se k Žižkovu. S mnoha obměnami ve složení Krausberry fungovali do roku 1991 a stihli vydat jen dvě alba.
O pět let později se kapela vrátila na klubová a festivalová pódia i do nahrávacího studia. Z trojice novějších alb je zatím posledním CD Na hrad! z roku 2002. Podle O. Bezra si Krausberry na rozdíl třeba od Žlutého psa stále zachovávají především svou zemitost a syrovost (ve zvuku i písničkách jako celku), nemluvě o tom, že Martin Kraus je ve svém oboru, tedy bluesrockovém shoutingu, pořád bezkonkurenčně nejlepší široko daleko.
Koncertní projev kapely vždy stál na rtuťovitém Krausovi, jemuž se díky jeho neustálému pohybu po pódiu začalo brzy říkat český Mick Jagger. Svůj skvělý, v minulosti mnoha hospodami testovaný, vyřvaný vokál skvěle doplňoval pološílenou mimikou obličeje s dramaticky vytřeštěným zrakem a pódiovou gymnastikou naboso skutečně připomínající frontmana Rolling Stones.
