Vlasta Chramostová vstoupila na jeviště hned po válce a po angažmá v Brně a Olomouci zakotvila v Praze, kde k divadlu přidala práci pro rozhlas a televizi. Zákaz činnosti počátkem 70. let ještě podtrhl podpis Charty 77. V letech 1976 - 1979 provozovala bytové divadlo, ve kterém uvedla celkem čtyři představení. Po Listopadu se stala členkou činohry Národního divadla. V roce 1998 jí byl V. Havlem udělen Řád T. G. Masaryka a o rok později vydala velmi otevřenou knihu vzpomínek.
Dvě představení bytového divadla natočil manžel Chramostové, kameraman Stanislav Milota. Záznamy her P. Kohouta Hra na Macbetha (1978) a F. Pavlíčka Dávno, dávno již tomu... (1979) byly v té době odvysílány rakouskou televizí. Na legendárním Herzově Spalovači mrtvol (1969) se Milota podílel jako kameraman i spoluautor scénáře. Jeho snímek Jan 69 natočený během pohřbu J. Palacha čekal na uvedení 34 let. Po revoluci pracoval v sekretariátu prezidenta Havla a jako člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, z níž odstoupil během televizní krize v roce 2000. Nadace Charty 77 mu udělila Cenu Františka Kriegla.
Hudebník Mikoláš Chadima během více než třicetileté kariéry působil zejména v alternativních skupinách Extempore, Kilhets a MCH Band. Spolupracoval také s jazzmany P. Binderem a A. Charvátem (album Pseudemokritos), bubeníkem P. Fajtem (projekt Průhlední lidé), bluesmanem L. Andrštem a kapelou Mňága a Žďorp.
Se svým nejmilejším písničkářem Vlastou Třešňákem se Chramostová před několika lety objevila i v televizním pořadu Krásný ztráty.

The most prominent opposition to the Czechoslovak communist regime was the movement known as Charter 77 which took its name from a manifesto published in January 1977. It criticized the government for failing to implement human rights provisions of a number of documents it had signed. By the mid-1980s, Charter 77 was signed by some 1,200 people. Four of them, well-known Czech artists, will participate in the talk show (in Czech language).