Vladimír Gažovič (1939) je po Albínu Brunovském nejvýznamnějším slovenským grafikem. Vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě a vídeňskou Akademii výtvarných umění. Kromě grafiky se věnuje malbě, kresbě, ilustraci i sochařství. Jeho tvorba čerpá z uměleckého odkazu symbolismu, secese, expresionismu, surrealismu i nejnovějších výtvarných proudů. Pro evropskou i světovou grafiku rozvinul nové možnosti v technice barevné litografie tištěné z kamene. Rozpracoval techniku nanášení a vrstvení barevných tušových lazur, stříkání, vykrývání a nových postupů v práci s litografickými křídami. Pro svou uměleckou i technickou originalitu byla jeho díla oceněna na nejvýznamnějších světových přehlídkách umělecké grafiky a stala se součástí kolekcí významných světových muzeí i soukromých sběratelů.
Podle Ľ. Podušela Gažovičova cesta vedla od expresivního napětí k dramatické skladbě tvaroslovných prostředků a odtud k fantazijní poeticko-imaginativní tvorbě. Tento jev se dá vypozorovat už v jeho grafických listech věnovaných připomínce Franciska de Goyi i v další sérii poct věnovaných známým uměleckým osobnostem, jako byli (...) Jiří John, Josef Sudek. Ještě předtím však zaujal magickou výpovědí svých barevných ilustrací k Ovidiovým Proměnám (1974 - 1977) a tento pohyb od autopsie k vnitřní podstatě vyvrcholil později v cyklu litografií Americký pás cudnosti, který vznikl na základě dojmů z cesty do USA v roce 1981. Ústřední myšlenkou těchto děl je stanovisko k fetišům amerického způsobu života.