Čankišou

Kapela Čankišou za deset let existence získala výrazné místo na poli nejen české world music, kterou pojali vlastním a osobitým stylem. Oprášili legendu dávného jednonohého lidu Čanki, naučili se jejich jazyk, posbírali hudební nástroje z různých koutů světa (didjeridoo, djembe, yabbara, trabuka a další) a vytvořili tzv. self ethno. Debut Hudba lidu Čanki (2000) hudební publicista J. Černý zařadil mezi albové vývojové milníky 90. let. Následovala CD Densé ju (2002) s titulní mongolskou lidovou písní Gamagaj (2004), inspirované postavou z knihy Umberta Eca.
Před dvěma roky Čankišou zahráli na festivalu world music v pákistánském Lahore, načež byli vybráni k soukromému koncertu pro prezidenta Mušarafa spolu s legendárním dervišem Sain Zahoorem, oceněným prestižní cenou World Music Awards BBC Radio 3. Ten je hostem i na loňském albu Lé La, výrazně ovlivněném cestami kapely v posledních letech. Sami o něm tvrdí, že je asi nejbarevnější, nejpestřejší. Hodně se na něm podepsaly vlivy z našeho cestování, z Réunionu, Pákistánu ale i Ukrajiny, kde jsme také několikrát hráli. Co se týká zvuku, poprvé jsme použili hodně výrazně elektrickou kytaru, takže jsme v některých písničkách lehce přitvrdili.
Mýtus o lidu Čanki si zatím žije vlastním životem. Nejprve se na internetu objevily příběhy, jejichž autorem je tajemný Xylas, pak kapelou oslovení umělci napsali velmi originální povídky souborně vydané spolu se soundtrackem pod názvem Ukopnutý palec aneb Příběhy lidu Čanki (2007).