Krch-off Band

Nejprodávanější současný český básník J. H. Krchovský vzešel z prostředí pražského undergroundu 80. let. V roce 1991 obdržel prestižní cenu Revolver Revue. Jeho verše, které vycházely nejprve v samizdatu a později ve sbírkách Noci, po nichž nepřichází ráno (1991), Poslední list (2003) či Dvojité dno (2010), se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siècle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie.
Zhudebňování Krchovského tvorby se od roku 2007 věnuje i jeho vlastní Krch-off Band, složený z muzikantů známých z kapel jako Plastic People of the Universe, Půlnoc, Psí vojáci nebo DG 307. O debutovém albu Naposled (2008) Josef Rauvolf napsal: Krchovský se obklopil spolehlivými a zkušenými spoluhráči a přišel s novinkou. Toto slovo je třeba podtrhnout. Krchoff Band zní totiž naprosto současně, nejedná se o nějaký klon undergroundu model 1978. Nálada je jaksepatří ponurá až neveselá, nepůsobí však hraně, nesklouzává ani do parodie. Jistě, je to dané autenticitou Krchovského civilního projevu, samozřejmě i jeho básní, ale také kapely jako celku.