Záviš

Znojemský písničkář a básník Záviš se nechává označovat jako kníže pornofolku, žánru, jehož název prý kdysi vymyslel Radek Pastrňák z kapely Buty. Na většině z dosud vydaných jedenácti alb vystupuje sám s kytarou, příležitostně se nechává doprovázet rockovou kapelou (Radost pohledět, 2004) či dokonce dechovkou (Sejdeme se na věčnosti, 2002). Na loňském live CD Záva a Pepa – Naživo za pivo Záviše doprovází violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr orchestru Janáčkovy opery v Brně a pedagog JAMU. Zatím poslední, sedmá, sbírka Závišových básní s nepochybně příznačným názvem Pičoviny (2010) obsahuje nové říkanky a miniaturní povídky. Ty se nacházejí vesměs v poloze a náladě už dobře známé tisícům návštěvníků jeho koncertů po klubech, sálech i putykách celé republiky. Přesto je tato knížka jiná než předchozí, neboť v ní hostuje dvojice dalších přispěvatelů. Ilustračně ji doprovázejí fotografie sociologa Rudolfa Šmída, který se už osmnáct let zabývá vyhledáváním a dokumentováním kosočtverců po českých a moravských krajích i teoretickým bádáním o místě kosočtverce v kultuře naší společnosti, a orámována je dvěma texty překladatele Jana Mattuše, jazykovědnou studií k ústřednímu námětu a dramatizovanou rekonstrukcí zrodu pornofolku.
V roce 2006 se jeho písně objevily v dvouapůlhodinovém podobenství dokumentaristického samorosta Karla Vachka Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho prázdnin pana Hulota, aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992).